Milovaná :)

Páni z Rezurexu jsou frájové, ano.

Feťáci

"píchá si do krku", řekla mi.
já jí řekl, ať mi to píchne do zadku a ona to zkusila a pravila : "ale, ale"
a já řekl : "o co sakra jde ?"
odpověděla : " to nic, tohle je newyorskej styl," a vrazila to do mě znova a řekla :
"ale do prdele." vzal jsem jí to z ruky a píchl si
do paže, aspoň část jsem z toho dostal.
"nevím, proč se lidi s tim svinstvem tak serou,
nic moc na tom není.
myslím, že to jsou všechno ztracený existence,
který se chtějí ztratit fakt pořádně,
nic jinýho jim nezbývá, je to, jako by nemohli dosáhnout toho,
co chtějí, nebo o co se pokoušejí
a jiná cesta neexistuje.
tak nějak to musí být.
píchá si do krku."

"já vim,"řekl jsem. volal jsem ji, mohla sotva mluvit,
tvrdila, že je to laryngitida. dej si kapku toho vína

to víno bylo bílé a bylo půl páté ráno
a v ložnici vedle spala její dcera
měla kabelovou televizi, na které byl ztažený zvuk,
a z rozměrné obrazovky nás pozoroval mladý John Wayne
a my se ani nelíbali, ani nemilovali a já odešel ve čtvrt na sedm,
když došlo pivo a víno,
aby se nevzbudila do školy ta její dcera
a nenašla mě tam sedět v posteli se svou matkou
a s Johnem Waynem po uplynulé noci
a bez velkých šancí pro kohokoliv z nás

Sex

Jedu po Wilton Avenue
když v tom náhle holka kolem patnácti
oblečená do upnutých jeansů
který jí vzadu svírají jako dvě dlaně
vstoupí do cesty přímo před mý auto
zastavím abych jí nechal přejít
a zatímco sleduju její pohupující se křivky
zadívá se na mě přes zadní sklo přímo na mě
fialovýma očima
a pak vyfoukne
z pusy
tu největší růžovou bubliny ze žvýkačky
jakou jsem kdy viděl
zatím co já přitom poslouchám v autě
na rádiu Beethovena
vchází do malýho obdchůdku přes ulici
a je pryč
a já zůstávám s Ludwigem
sám

Jedovatě nesmyslná blábola

Jsem divná. Proč si neustále myslím, že mě všichni nenávidí...Že jsem zbytečný článek tohoto světa. Proč mám pocit, že má existence je tak příšerně nicotná a směšná.
Je to zvláštní, chtěla bych být každým milována , chtěla bych být oblíbenou a všude vítanou...Ale přitom pohrdám většinou lidí v mém okolí. Tak proč chci být oblíbena těmi, kterými opovrhuji...Nedává to smysl. ...A proto se raději budu ukrývat v tom mém světě, tam kde jsou všude bubliny, zrzky a nikdo nemá problém s homosexuály a marihuanou. Tam, kde od rána do večera hraje rokenrol a každej člověk je tak trochu zvrhlej... Můžu si dělat legraci z vážných věcí a říkat nechutné a odporné věci a nikdo, nikdo se na mě nebude dívat divně. ...

Komár.

E.

Něco zoufalýho

Kouše se do rtu, zavírá oči.. Zmáchaný voči. Slzy jí úplně oslepují. Brouká si tu známou, tak krásně melancholickou melodii... houpe se ze strany na stranu, drží si kolena. Volá o pomoc. Ale potichu, aby jí nikdo neslyšel. Je to zvláštní. Tolik by ta malá blondýnečka chtěla pomoct ale přitom se bojí, má strach.. Snad z výsměchu. Toulá se svými myšlenkami.. ty nekonečné procházky jejím šedočerným podvědomím jí vysilují, potkává tam samé lůzry a hlupáky, kteří ty zbytky její duše úplně pošlapali. Její pohled je tak prázdnej... Připomíná smutný štěně.. Kupte jí novej obojek, a připoutejte si jí na vodítko, ať se nebojí. A dejte jí napít teplýho kakaa.. Miluje kakao.

Monarcha Absint

Autorka : Natálie Kocábová

Kniha s názvem, který působí docela honosně a váženě, je velice kontroverzní zpověď, která nás zavede do společnosti, právě již zmíněného Monarchy Absinta. Je to skupina, nebo spíše společenství různých lidí, kteří spolu spí, užívají drogy a řeší smysl života..

Není to však stavěné na reálných podmětech. Je to vlastně taková úvaha o dnešní společnosti... V knize je skvěle zachycena autorčina citlivost a fantazie. Dá se říci, že jde o jakousi formu poselství. . . Je třeba, a to zdůrazňuji, se nad knihou zamyslet. V mnoha případech ji lidé odloží, pro její zvrhlost. Ano, je to zvrhlé. Proto, je Monarcha Absint, respektive Natálie Kocábová opravdu hojně kritizována.

Takže, pokud jste čtenáři romantických westernů, či harlekýnek.. Absint vás nenadchne. Ale jestli nad knihami rádi popřemýšlíte, nevadí vám občasná zvrhlost a nechutnost.. Tak prosím, začněte číst.

Tato publikace je rozšířená i o volná pokračování : Scholla Alternativa a Růže.

E.

I love you Honey Bunny ;-)

Třešňová pěna.

Laciné německé porno.

A tomu se říká umění, přátelé.

Óda na cigaretu

Vdechnu do sebe škodlivinu a vyfouknu obláček kouře.

Když mám v ruce tuhle slečinku, vždycky je mi dobře.

Blažený pocit mě ovíjí, i když tahle radůstka, mě pomalu zabíjí.

Nedokážu si bez tebe představit svůj malý svět,má drahá nikotinová princezno.

Pokud mám tě u sebe, je mi hned tak líbezno.

Duše v kávě

Moje duše topící se v šálku kávy,
hledajíc na dně smysl života..
..smysl života duší opotřebovaných smutkem.
Nenachází nic, jen krystalky cukru pomalu se rozpouštějí..
A já, bez duše, jen maso a kosti, sedím v ohništi.
..Malé jiskřičky mi propalují šaty utkané z lidského neštěstí...

Kolibřík

Chci se utápět v písničkách od Nirvany.. polykat hektolitry svejch slz..

..opíjet se vínem a malovat nesmyslný obrazy.. TO CHCI !

..protože to nemá žádnej smysl. Jen to poskytuje pocit dokonalý svobody... Toho, že může jen malovat, pít a topit se v Cobainovi. Bejt BOHÉM. Chci moc.. já vím...

Fialová melodie

Až jednou obletíme všechny malinové galaxie, teprve pak budu šťastným děvčetem a udělám si medové křupinky s mlékem.

Třpytky,kapky, pampelišky

Kapičky deště padají z nebe, plesk, plesk..

na zem, na listy , do vlasů..

Voníte deštěm slečno a letní bouřkou.

Dáte si třešňovou grenadinu ?

Kapičky deště padají z nebe, plesk, plesk..

na rty, ruce, na tváře..

Proč ležíte v trávě slečno ?

V dešti se rozpustíte jako cukr,

mám tu deštník, schovejte se..

Je noc. Neprší.

Ale kapky, které z nebe spadly

se v měsíčním světle třpytí jako diamanty..

Slečno, vy jste posypaná drahými kamínky..

Mohu je sesbírat ?

Hvězdy září..

A vůně hvězdnýho prachu se zamotává do vlasů.

Ticho. To ticho - ze všech stran.

Slečno, budíte ve mě zoufalost.

Až ráno, když kohout ohlásil nový den,

slečna usmála se tak, že rty připomínaly zralé jahody.

Vstala a rozběhla se do nekonečné pampeliškové pláně..

..a za zvuku houslí z olšového dřeva tančila bosa...

Nehledejte v tom smysl.

Věnováno Rézičce.

Heroinové deníky

Začala jsem číst knihu s názvem Heroinové deníky. Už z názvu je patrné, že se nejedná o dívčí román. Je to deník baskytaristy Nikkiho Sixxe, který je členem kapely Mötley Crüe . Je tam detailně zapsáno, jak svou závislost na heroinu prožíval. Všechny jeho myšlenky,úvahy, skandály a životní prohry - výhry,jsou zaznamenány v této děsivé, ale zároveň úchvatné knize. Rozhodně stojí za přečtení. Myslím, že od Nikkiho to chtělo opravdu velkou odvahu - vydat své deníky. Navíc je doplněna o komentáře z dnešní doby, jak od Sixxe tak od jeho známích a rodiny. Tak tedy, pokud nejste vyloženě slabé povahy a rádi se nad knihou zamýšlíte.. Heroinové deníky by se Vám určitě mohly líbit.





,, V průběhu těch let se mě lidi pokoušeli omlouvat a říkali, že se ze mě stal narkoman kvůli členství v Mötley Crüe... ale já si to nemyslím. Ten geniální nápad pochází jen z mojí vlastní hlavy. Dokonce ani jako dítě jsem nikdy neměl sklon uhýbat ranám. Byl jsme vždycky první, kdo to schytal, rovnou mezi oči. Byl jsem paličatý, cílevědomý a za všech okolností ochotný vystavit se nebezpečí, jen abych přispěl k chaosu,zmatku a rebelii . Díky těmhle vlastnostem jsem se stal slavný a později nechvalně známý.. Když jsem se na konci sedmdesátých let přestěhoval do L.A. a objevil kokain, moje okouzlující vlastnosti se začaly projevovat ještě silněji. Ale alkohol, acid, kokain... to byly jen takové aférky. Zato když jsem se setkal s heroinem, doopravdy jsem se zamiloval. "

- Nikky Sixx


Spolu s Nikkym Sixxem na knize pracoval i Ian Gittins.