Jedu po Wilton Avenue
když v tom náhle holka kolem patnácti
oblečená do upnutých jeansů
který jí vzadu svírají jako dvě dlaně
vstoupí do cesty přímo před mý auto
zastavím abych jí nechal přejít
a zatímco sleduju její pohupující se křivky
zadívá se na mě přes zadní sklo přímo na mě
fialovýma očima
a pak vyfoukne
z pusy
tu největší růžovou bubliny ze žvýkačky
jakou jsem kdy viděl
zatím co já přitom poslouchám v autě
na rádiu Beethovena
vchází do malýho obdchůdku přes ulici
a je pryč
a já zůstávám s Ludwigem
sám
středa 27. října 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat