středa 27. října 2010

Feťáci

"píchá si do krku", řekla mi.
já jí řekl, ať mi to píchne do zadku a ona to zkusila a pravila : "ale, ale"
a já řekl : "o co sakra jde ?"
odpověděla : " to nic, tohle je newyorskej styl," a vrazila to do mě znova a řekla :
"ale do prdele." vzal jsem jí to z ruky a píchl si
do paže, aspoň část jsem z toho dostal.
"nevím, proč se lidi s tim svinstvem tak serou,
nic moc na tom není.
myslím, že to jsou všechno ztracený existence,
který se chtějí ztratit fakt pořádně,
nic jinýho jim nezbývá, je to, jako by nemohli dosáhnout toho,
co chtějí, nebo o co se pokoušejí
a jiná cesta neexistuje.
tak nějak to musí být.
píchá si do krku."

"já vim,"řekl jsem. volal jsem ji, mohla sotva mluvit,
tvrdila, že je to laryngitida. dej si kapku toho vína

to víno bylo bílé a bylo půl páté ráno
a v ložnici vedle spala její dcera
měla kabelovou televizi, na které byl ztažený zvuk,
a z rozměrné obrazovky nás pozoroval mladý John Wayne
a my se ani nelíbali, ani nemilovali a já odešel ve čtvrt na sedm,
když došlo pivo a víno,
aby se nevzbudila do školy ta její dcera
a nenašla mě tam sedět v posteli se svou matkou
a s Johnem Waynem po uplynulé noci
a bez velkých šancí pro kohokoliv z nás

3 komentáře:

  1. presne, ach. to je dostatecne vystizny. BUkowski.

    OdpovědětVymazat
  2. Co takhle teplý mlíčko před spaním - po dnu stráveném fyzickou prací ... fakt dobrý ! Ale nechci to ironizovat , čovek do druhého nevidí a já mám Ch . B . taky rád ...

    OdpovědětVymazat