Pojďme skočit

Chytněme se za ruce a společně skočme.
Z okna. Z šestého patra. Z rezavého parapetu.
Vytvořme skandál.
Kousky našich těl budou zdobit ulici, možná potřísníme sukni některé z kolemjdoucích dam.
Krásné slunečné dopoledne, kovový pach krve a roztříštěné obličeje k nepoznání.
Ach ano, takhle to má být.
Vezměme si sváteční šat, učešme si lokýnky a nožky obujme v lakované střevíčky.
Takhle by nás maminka zbožňovala.
Pudřenky a rtěnky zanechme v kufříku, dnes je potřebovat nebudeme.
Naše tvářičky bude zdobit temně rudá krev.
Tak pojďme.

Démoni

Každý máme své démony.
Démony, kteří se plíží neslyšně jako kočky.
Jsou i tak sladcí. Vrní a otírají se o nás.
Jsou lstiví.
Mají ostré drápky.
Zaseknou se do kůže a jed proudí tělem.

Vše potemní.
Jsou tady.
Jsem to teď opravdu já?
Záletná, zlá, zlomyslná.
Zákeřná.
Bolí to.
Odejděte, prosím.

Pořád je tma.
Slečno, nemáte zápalky?