O tom, jak jsme zemřeli

Měla jsem být nevěstou. Nebeskou. A ty, pán v cylindru. Důstojný.
Nekonečná hostina, vodopád vína. Smích, cinkot příborů.
Příliš perfektní.
Příliš lásky?
Příliš málo.
Příliš.

Kde je naše touha? Není v balíčku s tabákem? Není. Zmizela.
Lhát se nemá, zlatovlásko.
Hledání lásky v jiné náruči.
Neutuchající pláč. Každá noc s tebou byla jakoby první a poslední zároven.
Byl jsi tak zranitelný, můj maličkej, tak bezbranný.. tak klamaný.
Tak LHOSTEJNÝ!

Zavřená náruč se té temné noci zase otevřela, poskytla ti tolik něžných dotyků.
Ústa byla přístupná těm tvým, těm zbožnovaným. Těm, která mi věnovala slůvka, polibky, milování.
Touha, tolik postrádaná, navrátila se k nám. Loučení.
Těžce uvěřitelné. Vlahá noc, omámení. Je to jako dřív.

Prozření. Nenávidění. Nepopsatelno, nekonečno. Všechny stvůry temnoty povstaly.
Ptáček spadl z bidélka a zlomil si křídlo. Pojd sem, maličký, pomohu ti vstát.
Neštastná láska.
Neštastné všechno. Brány uzavřeny, není cesty zpět.

Truchlíme za naši padlou lásku.
Za to, že zemřela část zlatovlásky.
Za to, že si ptáček zlomil křídlo.
Za všechny, kteří té noci zemřeli s námi.

Nové lásky. Nové bytí.
Z nenávisti již nevzejde to, co oné noci zemřelo.
Smutek se vytrácí ale tříska v srdci zůstane.

Jen jedno objetí. Jen jeden dotyk.
Vědět, že je odpuštěno.
Klidně v noci snít a nevracet se ve snách k tobě, maličkej.
Jsem živena tvou nenávistí, sycena tvým pohrdáním, ukájena tvou zlobou.

Odpust mi to..
Odpust.

Pojďme skočit

Chytněme se za ruce a společně skočme.
Z okna. Z šestého patra. Z rezavého parapetu.
Vytvořme skandál.
Kousky našich těl budou zdobit ulici, možná potřísníme sukni některé z kolemjdoucích dam.
Krásné slunečné dopoledne, kovový pach krve a roztříštěné obličeje k nepoznání.
Ach ano, takhle to má být.
Vezměme si sváteční šat, učešme si lokýnky a nožky obujme v lakované střevíčky.
Takhle by nás maminka zbožňovala.
Pudřenky a rtěnky zanechme v kufříku, dnes je potřebovat nebudeme.
Naše tvářičky bude zdobit temně rudá krev.
Tak pojďme.

Démoni

Každý máme své démony.
Démony, kteří se plíží neslyšně jako kočky.
Jsou i tak sladcí. Vrní a otírají se o nás.
Jsou lstiví.
Mají ostré drápky.
Zaseknou se do kůže a jed proudí tělem.

Vše potemní.
Jsou tady.
Jsem to teď opravdu já?
Záletná, zlá, zlomyslná.
Zákeřná.
Bolí to.
Odejděte, prosím.

Pořád je tma.
Slečno, nemáte zápalky?

Ztracená

Ospalá rána.

Když lidé v tmavých kabátech nepřátelsky civí.

Postarší žena si s přísným pohledem rovná svou sukni a její obtloustlý čokl ztěžka funí.

Přes šedomodrou mlhu je sotva vidět, jen světla semaforů, jako pochodně vedoucí k pokladu svítí

a ukazují poutníkům cestu.

Nejde se usmát. Proč jste všichni tak zasmušilí? Tak temní.. Ukažte mi cestu.

Cesta Nikam. Tam se nechci dostat. Nenávidím vaše prázdné pohledy.

Berete mi šanci vidět svět lepší. Kradete mi možnost být šťastnější tvor!

Dejte mi kousek duhy, prosím. Slitujte se nad ztracenou ovečkou a doveďte ji do jejího stáda.

Námořnická.

Plout v papírovém parníku na indigově modrém moři, nechat se unášet proudem slov a nekonečným šuměním vodních přízraků.

Sdílejme své zoufalství, jsme na jedné lodi. Naberte si do hrníčků trochu mého smutku.

,,Kam plujeme drahoušku?"

Pryč.

Zapálila jsem si dýmku a cvakla si z ohmatané láhve rumu. Vypadám jako ostřílený mořský vlk.

Je krásně. Nebe je temně fialové a naše pruhovaná trička jsou nám legračně velká.

Všichni se tu máme rádi.

Pojďte, prodávám se.

Prodávám se, každý si vezměte kousek. Je libo prstík či kotníček?

Rozeberte si mne na tisíc maličkých útržků!

...zcela se oddám všem, kteří touží po mé maličkosti

...tobě, tobě, i vám, pane s obludnou tváří!

..jindy taková, jindy zase jiná.. Přetvářka.

umírám touhou mít stále stejnou tvář..

Alabastrovou.

Čistou, bez poskvrnky, bez šrámů, bez masky.

..vezměte si mne...

Vystavte všechny mé podoby po světě.

..dejte je do cirkusu.

..ať tančí na slonech, ať se ladně pohybují spolu s akrobaty..

lidé se jim budou smát.

Hloupoučké děvčátko, zasmušilý přemýšlivec, povrchní stvůra, dobrosrdečný blázen..

stačí si jen vybrat.

Princezně.

Znám jednu princeznu.

Honosí se měděnými vlásky, které se rozkošně vlní a ve slunečním svitu vypadají jako klenot.

..Její oči.. tolik ráda se v nich topím, tolik ráda se na ně dívám.

...Má nejkrásnější úsměv na světě. Když se usmívá, svět se rázem stane přívětivějším a milejším.

..Tvář má vytesanou od nejskvělejšího mistra sochaře. Pohrál si s každým obloučkem, mistrně opracoval každý záhyb, jediné místo neponechal náhodě.

..Na jejích dokonalých křivkách se podílelo hned několik světoznámých umělců, samotný Michelangello tvořil její hrudník a boky s velkou péčí. Všechna zákoutí dovedl k dokonalosti.

..Nejvlídnější dívenko v galaxii, nejkrásnější osobo, nejúžasnější příteli.. Namaluji na tebe notovou osnovu a zahraji symfonii.

Bez tebe by byl svět prázdným a šedivým místem.

Jsi pro mě zářící slunečnice uprostřed pusté zimní krajiny.

...Sedmikráska vyrůstající v bodláčí, jabloň která kvete když je mráz.

Moje nejmilejší Terezka.