Óda na cigaretu

Vdechnu do sebe škodlivinu a vyfouknu obláček kouře.

Když mám v ruce tuhle slečinku, vždycky je mi dobře.

Blažený pocit mě ovíjí, i když tahle radůstka, mě pomalu zabíjí.

Nedokážu si bez tebe představit svůj malý svět,má drahá nikotinová princezno.

Pokud mám tě u sebe, je mi hned tak líbezno.

Duše v kávě

Moje duše topící se v šálku kávy,
hledajíc na dně smysl života..
..smysl života duší opotřebovaných smutkem.
Nenachází nic, jen krystalky cukru pomalu se rozpouštějí..
A já, bez duše, jen maso a kosti, sedím v ohništi.
..Malé jiskřičky mi propalují šaty utkané z lidského neštěstí...

Kolibřík

Chci se utápět v písničkách od Nirvany.. polykat hektolitry svejch slz..

..opíjet se vínem a malovat nesmyslný obrazy.. TO CHCI !

..protože to nemá žádnej smysl. Jen to poskytuje pocit dokonalý svobody... Toho, že může jen malovat, pít a topit se v Cobainovi. Bejt BOHÉM. Chci moc.. já vím...

Fialová melodie

Až jednou obletíme všechny malinové galaxie, teprve pak budu šťastným děvčetem a udělám si medové křupinky s mlékem.

Třpytky,kapky, pampelišky

Kapičky deště padají z nebe, plesk, plesk..

na zem, na listy , do vlasů..

Voníte deštěm slečno a letní bouřkou.

Dáte si třešňovou grenadinu ?

Kapičky deště padají z nebe, plesk, plesk..

na rty, ruce, na tváře..

Proč ležíte v trávě slečno ?

V dešti se rozpustíte jako cukr,

mám tu deštník, schovejte se..

Je noc. Neprší.

Ale kapky, které z nebe spadly

se v měsíčním světle třpytí jako diamanty..

Slečno, vy jste posypaná drahými kamínky..

Mohu je sesbírat ?

Hvězdy září..

A vůně hvězdnýho prachu se zamotává do vlasů.

Ticho. To ticho - ze všech stran.

Slečno, budíte ve mě zoufalost.

Až ráno, když kohout ohlásil nový den,

slečna usmála se tak, že rty připomínaly zralé jahody.

Vstala a rozběhla se do nekonečné pampeliškové pláně..

..a za zvuku houslí z olšového dřeva tančila bosa...

Nehledejte v tom smysl.

Věnováno Rézičce.

Heroinové deníky

Začala jsem číst knihu s názvem Heroinové deníky. Už z názvu je patrné, že se nejedná o dívčí román. Je to deník baskytaristy Nikkiho Sixxe, který je členem kapely Mötley Crüe . Je tam detailně zapsáno, jak svou závislost na heroinu prožíval. Všechny jeho myšlenky,úvahy, skandály a životní prohry - výhry,jsou zaznamenány v této děsivé, ale zároveň úchvatné knize. Rozhodně stojí za přečtení. Myslím, že od Nikkiho to chtělo opravdu velkou odvahu - vydat své deníky. Navíc je doplněna o komentáře z dnešní doby, jak od Sixxe tak od jeho známích a rodiny. Tak tedy, pokud nejste vyloženě slabé povahy a rádi se nad knihou zamýšlíte.. Heroinové deníky by se Vám určitě mohly líbit.





,, V průběhu těch let se mě lidi pokoušeli omlouvat a říkali, že se ze mě stal narkoman kvůli členství v Mötley Crüe... ale já si to nemyslím. Ten geniální nápad pochází jen z mojí vlastní hlavy. Dokonce ani jako dítě jsem nikdy neměl sklon uhýbat ranám. Byl jsme vždycky první, kdo to schytal, rovnou mezi oči. Byl jsem paličatý, cílevědomý a za všech okolností ochotný vystavit se nebezpečí, jen abych přispěl k chaosu,zmatku a rebelii . Díky těmhle vlastnostem jsem se stal slavný a později nechvalně známý.. Když jsem se na konci sedmdesátých let přestěhoval do L.A. a objevil kokain, moje okouzlující vlastnosti se začaly projevovat ještě silněji. Ale alkohol, acid, kokain... to byly jen takové aférky. Zato když jsem se setkal s heroinem, doopravdy jsem se zamiloval. "

- Nikky Sixx


Spolu s Nikkym Sixxem na knize pracoval i Ian Gittins.