Moje duše topící se v šálku kávy,
hledajíc na dně smysl života..
..smysl života duší opotřebovaných smutkem.
Nenachází nic, jen krystalky cukru pomalu se rozpouštějí..
A já, bez duše, jen maso a kosti, sedím v ohništi.
..Malé jiskřičky mi propalují šaty utkané z lidského neštěstí...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
tahle je mi sympaticka.. a asi i blizka :) pripomina mi me pred dvemi lety.
OdpovědětVymazatjestli to pises ty, tak se mi libis. mas samu sebe, rekla bych ;)
Píši to já :) jsem ráda, že se ti líbí. V čem ti připomíná tebe ? :)
OdpovědětVymazatv tom stylu psani.. podobne jsem pred tema par lety psala.. a tim smyslem zivota a tak :)
OdpovědětVymazat