Námořnická.

Plout v papírovém parníku na indigově modrém moři, nechat se unášet proudem slov a nekonečným šuměním vodních přízraků.

Sdílejme své zoufalství, jsme na jedné lodi. Naberte si do hrníčků trochu mého smutku.

,,Kam plujeme drahoušku?"

Pryč.

Zapálila jsem si dýmku a cvakla si z ohmatané láhve rumu. Vypadám jako ostřílený mořský vlk.

Je krásně. Nebe je temně fialové a naše pruhovaná trička jsou nám legračně velká.

Všichni se tu máme rádi.

Pojďte, prodávám se.

Prodávám se, každý si vezměte kousek. Je libo prstík či kotníček?

Rozeberte si mne na tisíc maličkých útržků!

...zcela se oddám všem, kteří touží po mé maličkosti

...tobě, tobě, i vám, pane s obludnou tváří!

..jindy taková, jindy zase jiná.. Přetvářka.

umírám touhou mít stále stejnou tvář..

Alabastrovou.

Čistou, bez poskvrnky, bez šrámů, bez masky.

..vezměte si mne...

Vystavte všechny mé podoby po světě.

..dejte je do cirkusu.

..ať tančí na slonech, ať se ladně pohybují spolu s akrobaty..

lidé se jim budou smát.

Hloupoučké děvčátko, zasmušilý přemýšlivec, povrchní stvůra, dobrosrdečný blázen..

stačí si jen vybrat.

Princezně.

Znám jednu princeznu.

Honosí se měděnými vlásky, které se rozkošně vlní a ve slunečním svitu vypadají jako klenot.

..Její oči.. tolik ráda se v nich topím, tolik ráda se na ně dívám.

...Má nejkrásnější úsměv na světě. Když se usmívá, svět se rázem stane přívětivějším a milejším.

..Tvář má vytesanou od nejskvělejšího mistra sochaře. Pohrál si s každým obloučkem, mistrně opracoval každý záhyb, jediné místo neponechal náhodě.

..Na jejích dokonalých křivkách se podílelo hned několik světoznámých umělců, samotný Michelangello tvořil její hrudník a boky s velkou péčí. Všechna zákoutí dovedl k dokonalosti.

..Nejvlídnější dívenko v galaxii, nejkrásnější osobo, nejúžasnější příteli.. Namaluji na tebe notovou osnovu a zahraji symfonii.

Bez tebe by byl svět prázdným a šedivým místem.

Jsi pro mě zářící slunečnice uprostřed pusté zimní krajiny.

...Sedmikráska vyrůstající v bodláčí, jabloň která kvete když je mráz.

Moje nejmilejší Terezka.

Až zemřu, posypte mé tělo sedmikráskami a zlatým práškem.

A rozhodně by tam někdo měl hrát na housle.

Nechci toho moc.

Bude to pouze oslava mého odchodu na lepší místo, do krásnější dimenze,do voňavějšího světa.

Tam budu spokojená a šťastná.

Budu pořád chodit bosa a zpívat.

Tady mi nikdo nerozumí. Nechce rozumět.

Snění.

Hudba tiše hraje. Tančíme v norkovém kožichu.. Na krku perly. Točíme se dokola, jako víly. Usedneme ke stolu, srkáme víno, naše rudé rty se letmo usmívají. Nemusíme nic říkat, rozumíme si beze slov. Jsi tak sladká když klopíš zrak a tvá ústa se dotknou okraje sklenice. Zůstane tam otisk tvých rtíků. Všude okolo se lesknou světýlka, třpytí se drahé náušnice a prsteny. Dámy lehounce našlapují svými štíhlými nožkami a poskakují do rytmu hudby. Polij mne vínem.

Napiš mi na ubrousek báseň o tom, co na mě máš ráda. Já si ustříhnu pramínek tvých vlasů, vonících po levanduli. Bude mým talismanem.

Neopouštěj mne. Dnes v noci spolu budeme spát. V chladných peřinách si budeme vyprávět o vílích holčičkách.

O nás.

O tobě, o mě.

Nikdo jiný není.

Jen Ty a Já.

Když tohle píšu, myslím na Tebe, T. ..Moje malá..

Sladká

Blonďatá lokýnka spustila se po rameni
zpoza dlouhých řas vykouklo očko
Byla to koketka.
Ta, co podlamuje kolena pánům v klobouku
Ta, co kouří tenké cigaretky...

Hrajíc si se svou punčochou, přivádí do rozpaků i ty nejpřísnější pány učitele.
O pouti se chlapci předhánějí, kdo jí koupí hezčí srdce z perníku.

Sladká holčičko...

Bloudíš světem v růžových šatečkách s mašlí.
Bloudíš.
Bloudíš.
Bloudíš.
Bloudíš.

Pro milovníky Beat - generation !

28.2 2011, v 19:00, v Městské knihovně v Praze ( Mariánské náměstí 1 ), proběhne projekce filmu Kvílení a následně bude probíhat beseda. Hostem bude Josef Rauvolf, který je publicista, překladatel a velký znalec beatové literatury.


Kvílení

San Francisco, 1957. Básnická skladba Allena Ginsberga "Kvílení" se stává předmětem soudního líčení pro údajnou obscénnost. Podle strážců veřejné mravnosti je "neamerická", protože otevřeně zpodobňuje homosexualitu a užívání drog. Děj filmu se skládá z několika vzájemně se proplétajících linií, v nichž se odráží nejen reakce americké společnosti na nejslavnější dílo "beat-generation", ale i bouřlivý Ginsbergův život a jeho snaha nalézt autentické umělecké vyjádření bez ohledu na společenský konformismus. Hranými pasážemi se prolíná animované ztvárnění básně od Ginsbergova spolupracovníka Erica Drookera, které podmalovává melancholická jazzová hudba Cartera Burwella. Vše se točí kolem hodnoty a smyslu básně "Kvílení", osvětluje se, z čeho vznikla a k čemu vedla. Díky tomu film představuje i výtečnou učební pomůcku do hodin literatury, poutavý vstup do světa beatniků. Jde o celovečerní debut režisérské dvojice Epstein - Friedman, kteří se dosud věnovali dokumentární tvorbě. Snímek, produkovaný Gusem van Santem, inscenuje proces z roku 1957, starší interview s Ginsbergem, jeho první recitace "Kvílení" v San Franciscu a flashbacky z Ginsbergova života. Film byl letos nominován na Zlatého medvěda na MFF v Berlíně a na Velkou cenu poroty v Sundance. Hlavní roli Ginsberga ztělesnil James Franco.

Sweet dreams, my little sunshine

Ze tmy malá postava se blíží, jako duch, jako nemrtvá se plíží...
Zpívá si známou písničku, lalala... houpej, houpej se koníčku..
Ta omamná vůně.. skořicová..

Svítání...
Pospěš, maličká.. Slíbám ti slzy.
Náš pán přijde již brzy.
Slyšíš ? Hraje na violu.. Smyčec po strunách tančí..
Kouzelná melodie, prostorem se nese..
Moje malá, moje maličká.. nedočkavostí se třese.
Už, už !

Takhle jedou páni, takhle jedou dámy.. Houpá tě na kolenou.
Jako tvůj táta.. Kdysi..
Moje malá, moje maličká.. úsměv na tváři má..

Halí belí, koně v zelí..
Pán zahnal ty démony, co máš pod postelí..
Všude jsou kvítky, všude..
Moje malá, moje maličká.. Co ze sna zbude ?
Pouhá vzpomínka, sladké nic...
Nadýchaný sen zmizel... nevrátí se, nikdy víc..