Feťáci

"píchá si do krku", řekla mi.
já jí řekl, ať mi to píchne do zadku a ona to zkusila a pravila : "ale, ale"
a já řekl : "o co sakra jde ?"
odpověděla : " to nic, tohle je newyorskej styl," a vrazila to do mě znova a řekla :
"ale do prdele." vzal jsem jí to z ruky a píchl si
do paže, aspoň část jsem z toho dostal.
"nevím, proč se lidi s tim svinstvem tak serou,
nic moc na tom není.
myslím, že to jsou všechno ztracený existence,
který se chtějí ztratit fakt pořádně,
nic jinýho jim nezbývá, je to, jako by nemohli dosáhnout toho,
co chtějí, nebo o co se pokoušejí
a jiná cesta neexistuje.
tak nějak to musí být.
píchá si do krku."

"já vim,"řekl jsem. volal jsem ji, mohla sotva mluvit,
tvrdila, že je to laryngitida. dej si kapku toho vína

to víno bylo bílé a bylo půl páté ráno
a v ložnici vedle spala její dcera
měla kabelovou televizi, na které byl ztažený zvuk,
a z rozměrné obrazovky nás pozoroval mladý John Wayne
a my se ani nelíbali, ani nemilovali a já odešel ve čtvrt na sedm,
když došlo pivo a víno,
aby se nevzbudila do školy ta její dcera
a nenašla mě tam sedět v posteli se svou matkou
a s Johnem Waynem po uplynulé noci
a bez velkých šancí pro kohokoliv z nás

Sex

Jedu po Wilton Avenue
když v tom náhle holka kolem patnácti
oblečená do upnutých jeansů
který jí vzadu svírají jako dvě dlaně
vstoupí do cesty přímo před mý auto
zastavím abych jí nechal přejít
a zatímco sleduju její pohupující se křivky
zadívá se na mě přes zadní sklo přímo na mě
fialovýma očima
a pak vyfoukne
z pusy
tu největší růžovou bubliny ze žvýkačky
jakou jsem kdy viděl
zatím co já přitom poslouchám v autě
na rádiu Beethovena
vchází do malýho obdchůdku přes ulici
a je pryč
a já zůstávám s Ludwigem
sám

Jedovatě nesmyslná blábola

Jsem divná. Proč si neustále myslím, že mě všichni nenávidí...Že jsem zbytečný článek tohoto světa. Proč mám pocit, že má existence je tak příšerně nicotná a směšná.
Je to zvláštní, chtěla bych být každým milována , chtěla bych být oblíbenou a všude vítanou...Ale přitom pohrdám většinou lidí v mém okolí. Tak proč chci být oblíbena těmi, kterými opovrhuji...Nedává to smysl. ...A proto se raději budu ukrývat v tom mém světě, tam kde jsou všude bubliny, zrzky a nikdo nemá problém s homosexuály a marihuanou. Tam, kde od rána do večera hraje rokenrol a každej člověk je tak trochu zvrhlej... Můžu si dělat legraci z vážných věcí a říkat nechutné a odporné věci a nikdo, nikdo se na mě nebude dívat divně. ...

Komár.

E.